Squier Standard Precision Bass Special
Rok výroby: 2009
Země původu: Indonésie
Cena: 3.000,- Kč (ve výprodeji, standardní cena, co si tak pamatuju, byla cca 8.000 Kč)
Popis
Baskytara je klasické konstrukce se šroubovaným krkem a snímači v konfiguraci PJ. Tělo je z agathisu, což, jak jsem našel, je levnější ekvivalent mahagonu. Mimochodem český název pro agathis je damaroň. Nástroj je z dnes už neexistující série Standard, čili tělo má plnou tloušťku, není ztenčené jako u série Affinity. Lesklý polyuretanový lak je v barvě Candy Apple Red.
Skrz tuhle barvu už to u mě vypadá na nějakou tu psychiatrickou diagnózu, ale v tomto případě jsem v tom celkem nevinně. Byl to poslední kus, takže rozhodně nebylo z čeho vybírat. Ač už je to moje pátá baskytara s takto pojmenovanou barvou, tento odstín jsem ještě neměl. Můj bývalý japonský Precision byl o poznání světlejší, ale na druhou stranu můj současný StingRay je ještě o dost tmavší. Pickguard je třívrstvý bílý, ač po sedmi letech v krabici lehce zežloutnul. Ano, basa byla podle sériového čísla vyrobena v únoru 2009, ale dostala se ke mně se všemi fóliemi, tedy v netknutém stavu.
Snímače jsou v konfiguraci PJ, více o nich v kapitole Zvuk. Ovládací prvky jsou v klasickém pořadí hlasitost krkového snímače, hlasitost kobylkového snímače, tónová clona. Díky třem potenciometrům je zásuvka na jack umístěna na boku těla. Zásuvka je zapuštěná a naprosto perfektní, jack v ní drží naprosto těsně, žádné viklání. Kobylka je obvyklý chromovaný ohnutý plech s válečkovými kameny. O jejím přílišném přínosu ke kvalitě zvuku si iluze nedělám, nicméně nezaznamenávám ani žádné problémy, červíky i šrouby fungují perfektně a nikde nic nedrnčí. Baskytara ladí v polohách, lze ji perfektně seřídit, a je až s podivem, že při vyladění oktáv mám všechny kameny skoro v dokonalé řadě (snad je to z fotek vidět), tohle jsem ještě na žádném nástroji nezažil.
Krk je z jednoho kusu javoru s poměrně zajímavou kresbou a je ošetřen tenkou vrstvou matného laku.
Co mě příjemně překvapilo, je moc pěkný palisandrový hmatník. Co bych za to dal mít takový na mé akustické kytaře.
Pražce jsou čistě zapravené, ale to už je dneska myslím standard i u asijské produkce. A že to vydrželo doposud, je podle mě známka kvalitního, nebo minimálně dostatečně vysušeného materiálu. Někdy se stane, že zvláště v nevyhovujícím prostředí s nízkou vlhkostí se dřevo seschne a pražce na stranách hmatníku vylezou. Toto se tedy v tomto případě nestalo. Zaplaťsatan.
Čeho jsem se trochu obával, a co z obrázků původně úplně zřejmé nebylo, byla hodnota šířky krku na nultém pražci. Mé obavy se potvrdily, je to satanužel jazzbassových 38,1 mm, doufal jsem v prezižnovských 41,3 mm. Nicméně alespoň profil je poměrně plné D, což v tomto případě kvituji s povděkem, takže za mě spokojenost v rámci mezí. Každopádně věděl jsem dopředu, co riskuju, protože jsem měl povědomí o tom, že Fender Precisiony v konfiguraci snímačů PJ takhle dělal.
Hlavice nástroje nese poměrně lehké otevřené mechaniky, naštěstí s velkými průměry navíjecích trnů. Na hlavě je rovněž přístupný otvor pro štelování výztuhy. Ano, klasický diskový srážeč strun jsem již vyměnil za můj oblíbený Roller T String Retainer, který neničí hedvábný omot strun.
Mechaniky ladění drží perfektně, chod mají hladký, nějaký čas je tam asi nechám. Díky lehkým mechanikám a úzkému krku baskytara na popruhu i přes svoji váhu pouhých 4 kg nepřepadává na hlavu, nebo ne nijak znatelně, takže opět z mojí strany velká spokojenost.
Zvuk
Snímače jsou zvukově poměrně slušné, zvláště dělený krkový snímač, ale oba budu určitě měnit. Krkový snímač poskytuje slušný typický precižnovský zvuk, kobylkový snímač ovšem do zvuku přidává takový ten moderní smrad jako mají Warwicky, Ibanezky apod. a zvláště na G struně ve vyšších polohách je to pro mě až nepříjemné. Samotný kobylkový snímač je použitelný, ale ve spojení s děleným krkovým snímačem je to hrůza. Samozřejmě hrůza pro mě, někomu by se to mohlo třeba i líbit. Dost pomůže i lehké stažení tónové clony. Někde jsem vyčetl, že mahagon dost žere výšky. U tohoto agathisu to neplatí, výšek je až dost.
Následující zvukové ukázky jsou provedeny přímo do zvukové karty a kromě normalizace ponechány bez jakýchkoli úprav. Použité jsou ocelové hlazené struny D'Addario XL Chromes ECB81 (recenze) ve skoro novém stavu. Hráno vždy nad aktivním snímačem, v případě obou pak mezi nimi.
Nejdříve "povinné" ukázky s plně otevřenou tónovou clonou:
Krkový snímač
Oba snímače
Kobylkový snímač
A teď bonusové ukázky:
Následující ukázky obsahují nahrávky v pořadí krkový snímač - oba snímače - kobylkový snímač:
Plně otevřená tónová clona
Tónová clona na půlku
Úplně stažená tónová clona
Hodnocení
Nástroj jsem si koupil na blbnutí doma, na jamy do hospody a na záskoky do zábavové kapely, která hraje rovněž různě po hospodách, kde často ve stísněném prostoru hrozí nástroji újma, a kde bych se tedy o své Music Many bál, navíc do country, které hraje zmiňovaná zábavovka, se ten Music Man ani moc nehodí. Pro tyto účely je tento Squier více než dostatečně schopný, a i jinak musím uznat, že je výborně zpracovaný a se slušným zvukem, který jistě ještě pozvedne avizovaná výměna snímačů. Samozřejmě provedl jsem drobné dodělávky jako odstranění otřepů u nultého pražce, vybroušení kapsy pro uložení krku a podobně, včetně kompletního seřízení a také napuštění hmatníku. V jednom místě na přední straně těla je v nejspodnější vrstvě laku taková drobná vada, ale ta je vidět jen velmi zblízka, jinak vše sedí, lícuje, kobylka je navrtaná přesně, krk je rovný. Za výše uvedenou cenu naprosto perfektní nástroj s perfektní seříditelností a hratelností. Je lehký, ale ne zase natolik aby působil jako dětská hračka. Sedm let byl neudržovaný uložen v papírové krabici z výroby a je v dokonalém stavu, čili ani nemám obavy, že by se tento stav samovolně změnil, když k tomu nepřispělo ani tolik let skladování v kdovíjakých podmínkách. Dokonce jsem k němu dostal i zcela nový polstrovaný nepromokavý gigbag Desperado v ceně okolo pětistovky, takže jednoznačně dobrý kup 
A ještě jedna fotka kolektivu:
