Cena : 10400 / bazarová 6500
Původ : pravděpodobně Indonezie, Cort
Story:
Kytaru jsem koupil z čirého rozmaru, protože se mi líbila a myslel jsem si, že se mi bude hodit do projektu, který se rozpadl dřív než vůbec začal. Se slovy "no to jsem si zase koupil kravinu" jsem ji odložil do stojanu a napsal inzeráty na prodej. Na tomto místě je nutno podotknout, že kytara se mi dostala do rukou v období, kdy jsem po 20 letech s trsátkem propadl kouzlu hraní prsty. O nějaké lásce na první pohled tedy nemůže být ani řeči. Asi po měsíci, jsem ji vzal na milost s tím, že ji dám druhou šanci.
Vyměnil jsem struny a vyhrabal trsátko. Po prvním zkušebnímu brnknutí dunlopem 80 jsem se rozpomněl, proč jsem tím trsátkem kdysi na Jolanu a později na Hofnerku hrál. Jakoby kytara chytla druhý dech, najednou byl zvuk konkrétní, čitelný teplý od spodu, dýchl na mě ten soud dřevního bigbítu který mám tak rád.
Technicko taktická data:
Klasický LesPaul, celomahagon s javorovým topem, lepený krk a díky komůrkovanému tělu vážící jen 3,5kg. Zpracování perfektní, poloprůhledný červený lak, lehce kýčovitý zlatý HW. Dva minihumbuckery (na mém kousku je nevím proč jeden kytarový, asi nějaká invence předchozího majitele). A to podstatné - menzura 30". Mechanika diecast, kobylka kotvená ve třech bodech do trojúhelníku, (zaplaťpánbuh ne Tune-o-matic), ovladače pro LP netypicky se společnou clonou. Rozeče strun na kobylce 18mm šířka, na nuláku 39mm, 20 pražců. Krk překvapivě není takové poleno, jak bych u LP čekal, je příjemný do ruky, tak nějak akorát.
Provedení:
Co naplat, je to krasavice. Krásný poloprůhledný lak, vykládané hrany na těle, krku i hlavě, výborná seřiditelnost, ladění i dohmat, nic co by člověk od limitované serie Epiphonu nečekal. Trochu mě unavily ne zrovna dokonale ideálně zabroušené pražce, ale toho už jsem se všiml i u kytarového custom LP za 2x tolik peněz. Čím mě ale dyzajneři vysloveně otrávili je, že se kytara (ač by mohla) nevejde do standardního kytarového LP kufru a v baskytarovém zbytečně plandá...
Hratelnost:
Krátkou menzuru musí človek buď milovat nebo nenávidět. Přestože mám deseticentimetrové prsty, mám krátkou menzuru rád a jsem na ni za ta leta zvyklý, takže kamarádi jsme byli hned. Dohmat jsem si nastavil hodně na nízko, struny 40, takže velká pohodička. A přesto nikde nic nedrnčí ani nepleská. Oproti Jolaně se na to dá hrát, oproti Hofnerce se na to dá hrát i ve stoje s pupkem a 3,5 kila není 5 kilo mého jazzbase...
Zvuk:
Vzal jsem kytaru do hospody s klasickým šedesátko-osmdesátkovým bigbošem (dvě cinkavé nezkreslené kytary a malá bicí sada) a byl jsem nadšen. Bez jakékoliv úpravy zvuku, jen volume doprava a trsátko. Basa krásně slepila kapelu, nelezla zbytečně ven, dělala přesně tu černou práci, které láskyplně říkám "údržba".
Zvuk je prvoplánově dán tím, že kytara defakto nemá bridge snímač. Ten bližší kobylce je od ní 15cm a to je stejně jako precision nebo neck snímač jazzbase a to díky kratší menzuře je vlastně relativně ještě o kus dál, druhý snímač je až na místě 21 pražce. A částečně duté tělo charakter zvuku už jen podtrhne.
Kytaru už nemám, takže ukázka alespoň z trubky :
https://www.youtube.com/watch?v=J2heiG-sULo
A závěrem :
Když už jsem se s ní zkamarádil a vzal ji na milost, ozval se kupec. Kytara odcestovala kamsi na Ostravsko. A ačkoliv jsem se ji půl roku chtěl zbavit, bude se mi po ni nakonec stýskat...