Fender JMJ Road Worn Mustang Bass
Rok výroby: 2017
Země původu: Mexiko
Běžná cena (srpen 2018): 27.900,- Kč
Úvod
Fender Mustang už se mi dlouho líbí. Ani ne před rokem jsem se byl podívat na krásný japonský kousek do Kytar, a byl jsem hodně nalomený, ale nakonec jsem ho nevzal, přestože byl za super cenu 18.000,- Kč. Mustanga miluju, ale sám nevím, zda víc než Music Mana. Jsem ale strašně rád, že jsem pár dní mohl strávit s tímto krásným kouskem zapůjčeným od Daviďáka, kterému tímto extrémně hodně děkuji.
Popis, konstrukce, parametry
Jedná se o signature model pána jménem Justin Meldal-Johnsen.
Jako předloha sloužil jeho nástroj z roku 1966. Výroba tohoto modelu probíhá v Mexiku a prakticky vzato je z řady Road Worn, tedy je na něm udělán relic kopírující stav předlohy. Olšové tělo kryje tenký nitrocelulózový lak v barvě Daphne Blue a relic na něm je naprosto neuvěřitelný, respektive naprosto uvěřitelný. Je ošoupaný tam, kde by měl být ošoupaný, dokonce i perleťový pickguard je zažloutlý ne celý, ale v místě pod strunami, kde původně býval thumbrest (opěrka), zůstal nezažloutlý, bílý. Lak na těle je krásně zmatnělý a dokonce je v něm vidět i změna barvy na exponovaných a méně exponovaných místech. Opět se potvrzuje, že u řady Road Worn není třeba na tyto nástroje hledět skrze prsty s despektem kvůli zemi původu, že to není USA. Dostanete totiž prémiové zpracování, ale za minimálně poloviční cenu. Kdyby na zadní straně hlavy nebylo napsáno Made in Mexico, těžko bych to poznal. Nástroj zkrátka vypadá, jak kdyby zažil všechno od šedesátých let minulého století.
Nástroj má krátkou menzuru 30", oproti standardním 34" je tedy cca o 10 cm kratší. Šroubovaný javorový krk s palisandrovým hmatníkem má na ořechu (nultém pražci) precižnovskou šířku 41,3 mm, z čehož jsem nadšen, protože se často tyto nástroje dělaly s jazbassovou šířkou 38,1 mm, která mně osobně moc nesedí. Zde je vše k mé spokojenosti. Jak šířka, tak poměrně plný profil. Hmatník má kulaté perleťové orientační značky. Navíc je hlava osazena Hipshot mechanikami typu Lollipop s kulatými listy, které se mi strašlivě líbí.
Je tu ale vždy něco za něco. Masívní hlava, masívní krk, poměrně masívní mechaniky, ač je Hipshot dělá o něco lehčí než je standard, baskytara váží 3,6 kg a i přes krátkou menzuru prostě hodně padá na hlavu. Na popruhu DiMarzio John Petrucci Nylon ClipLock, který byl na nástroji namontovaný od předchozího majitele, to bylo absolutně nehratelné, naprostá katastrofa. Když jsem použil svůj 75 mm široký Planet Waves, bylo to snesitelné. S nástrojem jsem se nepral, nechal jsem ho klesnout skoro do vodorovné polohy a kupodivu se mi na něj hrálo dobře. Je lehký, díky krátké menzuře pohodlně tak dosáhnete všude, neměl jsem problém. Ale kdyby byl můj, i tak bych pořídil mechaniky Hipshot Lollipop s přídomkem Ultralite a autenticita, neautenticita, namontoval bych je prostě tam a basta. Basa už má tolik děr, že nějaké další viditelné díry vzadu na hlavě se úplně ztratí.
Dělený snímač je od firmy Seymour Duncan a je rovněž laděný podle předlohy. Snímač mě potěšil, protože má podobný princip štelování jako snímače na kytarách Gibson Les Paul. To znamená, že mají v sobě šroubové vedení a když vlastně jakoby zašroubováváte, tak snímač stoupá a obráceně. Nehrozí tedy žádné časem vymačkané pěnové podložení a nemožnost nastavit výšku snímače. Super!
Ovladače na zestařeném chromovaném controlplatu jsou v neklasičtější konfiguraci hlasitost plus tónová clona. Dokonce tónová clona je údajně také laděná k snímači a k originální předloze. Kloboučky potenciometrů jsou masívní plastové typu Jazz Bass. Líbí.
Kobylka je pro Mustang typická rozměrná s protažením strun skrz tělo. Už ale postrádá plíšky s tlumítky, ale stejně bych je nevyužil. Na Sabre je mám a taky je nepoužívám.
Thumbrest nad strunami je v pro mě smysluplnější poloze než pod strunami, ale stejně bych ho sundal. Jsem zvyklý si palec opírat o strunu E nebo vůbec a když chci měkčí zvuk a hraju blíž u krku, tak ten kus zbytečného plastu prostě trochu překáží.
Zvuk
Zvuk mě velice potěšil. Jo to takový malý Precision, ale blíž k mému oblíbenějšímu padesátkovému typu než k tomu šedesátkovému. Čili jasný, zvonivý, průrazný s patrnou drzostí až agresívností. Ony tomu hodně napomáhají i použité struny. Jsou to ocelové D'Addario EPS165 ProSteels Bass Custom Light 45-105. Já bych na to prdnul hlazenky Chromy, tím jsem známý, nicméně žádné v šuplíku nemám, takže nahrávky jsou s uvedenými. Není-li uvedeno jinak, jsou provedeny rovnou do zvukovky s plně otevřenou tónovou clonou a jen normalizovány, jinak bez dalších úprav.
Nejprve "povinné nahrávky":
Hra mezi snímačem a krkem
Hra nad snímačem
Hra mezi snímačem a kobylkou
Bonusové nahrávky:
Nahrávka ve stejném pořadí jako výše
Slap
Samozřejmě nahrávky výše nevypovídají nic moc o tom, jak basa hraje přes aparát. Skvěle, jak jinak. Krátké menzuře se vyčítá krátký sustain. Ne, zde nic takového nepozoruju. A co mě potěšilo nejvíce, je zvuk struny E. Masívní, pevný. Lze ji podladit do D a vůbec to není špatné. Basa si krásně rozumí se zkreslením a co víc, až překvapivě výtečně zní slap a báječně se na ni slapuje (ještě kdybych to víc uměl). Následující ukázka je prohnaná kompresorem TC Electronic SpectraComp (recenze) a taky preampem Darkglass Alpha Omega Ultra (recenze v přípravě) se zapnutou simulací boxu 8x10".
Nahrávka přes Darkglass, se zkreslením i slapem
Hodnocení
Nejsem nijak velkým příznivcem relicu a už vůbec ne signature modelů, a tohle je dokonce obojí, ale musím se hodně přemáhat, abych tuhle basu po Daviďákovi neloudil k odkoupení. Líbí se mi natolik, že si pohrávám s myšlenkou prodat oba své limitkové Music Many a navždycky už hrát jen na Mustanga. Stačí tohle jako hodnocení tohoto nástroje?
Odkazy
Oficiální stránky nástroje: https://shop.fender.com/en-CZ/electric-basses/mustang-bass/jmj-road-worn-mustang-bass/0144060390.html
Oficiální promo video: