Ernie Ball Music Man StingRay 2EQ 1993 a 3EQ 1996
Rok výroby: 1993 a 1996 (více v textu)
Země původu: U.S.A.
Popis, parametry, konstrukce
Jako velkému fanouškovi nástrojů firmy Music Man připadla mi ta milá skoro až povinnost napsat tuto dvojrecenzi nástrojů ze stejné dekády. Starší kousek z roku 1993 je v barvě Honeyburst a má dvoupásmovou aktivní elektroniku, mladší kousek z roku 1996 je v barvě Vintage Sunburst (to je to tmavší provedení pro nezasvěcené) a má aktivku třípásmovou. Oba mají tělo z jasanu, ale starší kousek má daleko hezčí kresbu. Jenže vidět je to prakticky stejně jen na zadní straně těla, takže je to celkem fuk.
Co už fuk není, je hmotnost nástroje. 2EQ 1993 váží jen 4,3 kg, což je v pohodě, zato 3EQ 1996 má celkem citelných 4,8 kg. Ale vždycky je něco za něco. Ten lehčí malinko přepadává na hlavu, což se celkem divím, protože jsem zde recenzoval kousek z roku 1987, který měl jen 4,2 kg, a na hlavu nepadá, Tom Kedzior potvrdí.
Krk je javorový s palisandrovým hmatníkem, starší kousek má použit tzv. očkovaný javor, ale ani mladší kousek v kráse kresby dřeva v ničem nezaostává.
Hmatník mají oba palisandrový, světlejší světlejší, tmavší tmavší. Líbí se mi oba. Co se mi naopak nelíbí, respektive nevyhovuje mi, a co mě překvapilo, je mělčí profil krku, než jsem měl u Music Mana za typický. Výše zmíněný StingRay z roku 1987 i můj bývalý StingRay z roku 2010 (dvojrecenze), Sabre z 2013 (recenze), půjčené Sabre z roku 1991 (recenze) i to staré Sabre 1979 (recenze), i ten starý StingRay 1977 (recenze), dokonce i můj současný StingRay 5 (recenze), všechny měly plný profil, a když už se lišil, tak velice nepatrně. A to jsem měl v ruce ještě spoustu dalších, ale pravda, nedávno jsem měl možnost zkusit bývalý Džerzův StingRay 5 z roku 2005, a taky mě překvapil daleko mělčí profil krku.
Oba krky jsou nelakované, jen olejované a voskované. Dřevo je lety používání u obou krásně vyhlazené. Mechaniky svoji funkci plní stále skvěle.
Co se ostatního hardwaru týká, tak kobylka je ještě ten rozměrnější typ, starší kousek ještě má plíšky na tlumítka, byť už bez pěnových hranolků, novější už má místo plíšků jen šrouby. Obě basy mají stále ještě v té době obyčejný ořech (nultý pražec), tedy bez kompenzace.
Co se týká aktivní elektroniky, tak 1993 2EQ má tedy aktivku s basy a výškami bez aretované střední polohy, kdy výšky jsou typu boost/cut, basy jen boost, 1996 3EQ má basy, středy a výšky s aretací ve střední poloze.
Zvuk
Zvukově se mi vždycky víc líbilo na Music Manech dvoupásmo. Zvukově je trochu hodnější, hlavně zvukomalebnější, parádní na slap, a navíc zásuvka na jack je dobře přístupná na přední straně a ne někde na boku. Ale musím uznat, že v kapelním zvuku se třípásmo díky středům prosadí o něco lépe lépe. Dřív jsem se tomu bránil, teď na mém StingRay 5 ty středy rád používám. Samozřejmě ne, že by dvoupásmo bylo apriori špatné, to vůbec ne, jen se s ním musí většinou opatrněji. Ať už 2EQ nebo 3EQ, vždycky se dá nastavit ten správný zvuk. Dost záleží na strunách. V tomto případě jsem dostal obě basy vybavené ocelovými hlazenými strunami. Na 2EQ 93 jsou nové D'Addario Chromes (recenze), na 3EQ 96 pak velice srovnatelné struny Ernie Ball Group III (recenze) jen už v dosti jetém stavu.
Nahrávky jsou provedeny rovnou do zvukovky a dále kromě normalizace ponechány bez úprav. Nastavení aktivní elektroniky jsem udělal tak, aby se mi zvuk líbil. Na 2EQ 93 jsem dal basy skoro naplno a výšky pocitově někde kolem střední polohy. Na 3EQ 96 jsem přidal basy a středy na cca 50% a s výškami jen nepatrně cuknul ze střední polohy do plusu, přeci jen ty struny už mají něco za sebou.
"Povinné" nahrávky
Bonusové ukázky
2EQ 93 – Ukázka 1
3EQ 96 – Ukázka 1
2EQ 93 – Ukázka 2
3EQ 96 – Ukázka 2
Hodnocení
Baskytary jsou dvacet čtyři a dvacet sedm let staré, přesto vše funguje stále skvěle. Ladící mechaniky chodí hladce, kobylky umožňují bezproblémové seřízení, stejně tak štelování průhybu krku kolečkem v patce krku. U výše uvedených zvukových ukázek přihlédněte k tomu, že jsou obě basy osazeny hlazenkami. S roundwound strunami by to bylo zase něco úplně jiného. Dle mých zkušeností bude zvuk agresívní a vrčivý, jak mám rád. Hlazenky dost tento charakter umravní a není problém hrát jakoukoli klidnější muziku. Hlazenky hodně zvuk posunou do vintage spektra. Aktivní elektronika je velice použitelná, řekl bych dokonce, že jedna z nejpoužitelnějších. Dle druhu muziky není problém použít všechny potenciometry v plném rozsahu, ať už na jednu či na druhou stranu. Většina jiných výrobců osazuje baskytary s aktivkami s nesmyslně velkým rozsahem, a to mi prostě vadí. Zpracování není co vytknout, všechno sedí perfektně a vypadá skvěle. Oba dva kousky mají cos do sebe, těžko se rozhodovat, který je lepší.
