Ernie Ball Music Man StingRay PDN Neptune Blue

Rok výroby: 2014
Země původu: U.S.A.
Cena pětistrunného modelu v době, kdy edice spatřila světlo světa, byla osmdesát tisíc korun českých, cenu čtyřstrunné verze přesně neznám, ale určitě zas až tak o moc levnější nebyla.

Popis, parametry, konstrukce

Mám nástroj z naprosto stejné limitované edice, jen v pětistrunné verzi (recenze), je mi tedy největším potěšením, že se mi do ruky dostal další kousek, tentokrát klasičtější. Jedná se o čtyřstrunný světoznámý a slavný model StingRay, s typickým tvarem, typickou hlavou s ladícími mechanikami v uspořádání 3+1 a s typickým oválným pickguardem hanlivě přezdívaným záchodové prkénko. Nevím, mně se vždycky tenhle pickguard líbil.

Jako u mého kusu, a všech ostatních v této PDN (Premier Dealer Network) edici, je tělo už netypicky z afrického mahagonu, ač obvyklým materiálem pro StingRay je v drtivé většině případů jasan. Barevné transparentní provedení je nazvané Neptune Blue a je vysloveně až mysteriozní. Ve špatných světelných podmínkách se jeví nástroj prakticky jako černý, v normálních světelných podmínkách jako hodně tmavě modrý a teprve na sluníčku nebo v záři reflektorů se objeví jeho hluboká modrá barva opalizující až do zelené v celé nádheře.

Ale pak je to mazec!

Stejný mazec je krk z pečeného žíhaného javoru (roasted flame maple), který je ošetřen jen olejem a voskem. K tělu je přichycen šesti vruty.

Popis metody pečení a diskuze k ní proběhla v recenzi mojí baskytary, tak koukněte tam (omlouvám se za sebepropagaci, sorry jako).

Musím tedy říct, že žíhání není tak úžasné a výrazné jako u mého kousku, ale na druhou stranu mi přijde krk takový vpravdě rustikální. Je krásně ohmataný, strašně příjemný do ruky, ještě o ten pověstný chlup pocitově příjemnější než můj. Píšu ohmataný, ale dopřál jsem mu pořádného vyčištění a také řádného napuštění olejem, byl za ta léta hodně zanedbaný. Před údržbou mi ten krk přišel, zvláště oproti mému kousku, jako naprosto nezajímavý. Teď je to obráceně. Ošetření mu jen dodalo na skvělém pocitu kontaktu se dřevem a navíc vypadá díky své tmavosti naprosto dokonale. Naprosto dokonalý je pro mě i jeho profil, který mi sedí naprosto ideálně do ruky. Šířka kompenzovaného ořechu (nultého pražce) z černého plastu je 41,3 mm.

Ladící mechaniky, ač se pyšní logem Music Man, jsou od firmy Schaller, otevřené, masívnější typ. Dnes už mimochodem na nové modely dává Music Man lehké mechaniky.

Hlava je narozdíl od krku lakovaná matným lakem. Dávám sem ještě obrázek pro porovnání množství vlnkování na mém pětistrunném kousku s tímto čtyřstrunným.

Hmatník nese 21 nerezových pražců, orientační značky jsou z černého plastu. Mimochodem ty nerezové pražce vysloveně miluju. Zůstávají mnohem déle lesklejší, než ty z obvyklé slitiny mědi a niklu, a také jsou daleko, daleko tvrdší. Ano, nerez se špatně brousí, ale to naštěstí není můj problém, takže mi to nevadí, jsem šťastný za jejich trvanlivost. A štelování průhybu krku kolečkem v jeho patce je zkrátka boží vynález.

Kobylka má rovněž ocelové kameny, jinak je pro Music Man naprosto typická, stejně tak dvoucívkový snímač s paralelním zapojením cívek a třípásmová aktivní elektronika na chromovaném controplatu.

Pickguard je černý třívrstvý, ale Daviďák už má na cestě po mém vzoru bílý perleťový. Kapsa na 9V baterii je zacvakávací na zadní straně těla. Baterie vydrží rok i dva, ale i tak jsem rád za snadný přístup k ní.

Baskytara váží 4,16 kg a perfektně sedí na popruhu a nepřevažuje se. To je něco, co minimálně u čtyřstrunných Music Manů oceňuju. Jakýkoli jsem měl, a že jich nebylo málo, s rozpětím hmotnosti od dejme tomu od 4,1 do 4,8 kg, žádný na hlavu nepadal. Osobně by mě zajímalo, jak to mají nové kousky z řady Special, kdy firma změnila materiál těla z hustého severského jasanu na lehkou bahenní variantu, přičemž použila i malé lehké mechaniky převážně z hliníku, a slibují hmotnost někde kolem 3,5 kg, tam by mě to opravdu zajímalo, zatím jsem neměl tu čest. Stejně tak pětistrunné varianty s hmotností někde kolem 3,9 kg.

Zvuk

Zvuk pro mě nebyl žádným překvapením, důvěrně ho znám. Pevný, vrčivý, průrazný. Samozřejmě díky mocné třípásmové aktivní elektronice značně krotitelný. Aktivní elektronika firmy Music Man je pro mě absolutně úžasná tím, že můžete vytočit kterýkoli ovladač až do obou krajních poloh a stále je to použitelný zvuk, ač jak říká klasik, méně je více.

Následující nahrávky jsem provedl rovnou do zvukové karty a jen normalizoval, jinak ponechal bez jakéhokoli postprocesingu. Použité struny jsou sedm měsíců staré niklové Elixir Nanoweb .045" až .105" ještě v dobrém stavu. Všechny ukázky jsou nahrány s polohou pravé ruky nad snímačem.

"Povinná" nahrávka s korekcemi ve střední poloze

Vypadá to, že s jedním snímačem je to one-trick pony. Takže abych ukázal vliv aktivní elektroniky, udělal jsem sadu nahrávek. Ty jdou v pořadí:

(1) korekce ve střední poloze
(2) naplno přidané středy
(3) naplno přidané basy
(4) naplno přidané basy a středy
(5) naplno přidané basy a výšky
(6) všechno naplno

Nahrávku jsem normalizoval v prvním případě jen jako celek, aby se projevil vliv korekcí na nárůst výstupního signálu. Samozřejmě člověk pak ve výsledku na aparátu buď přidá nebo ubere gain, eventuálně mu srazí přemíru signálu kompresor. Udělal jsem tedy pro porovnání i jednotlivě normalizované ukázky.

Vliv korekcí – normalizováno jako celek
Vliv korekcí – normalizováno jednotlivě

Jak si můžete všimnout, největší vliv na nárůst signálu mají středy a pak samozřejmě když se spojí všechno. Graficky to znázorňují následující průběhy amplitud. Nahoře normalizováno jako celek, dole normalizováno jednotlivě.

Kdybych neřešil zvuk na aparátu/preampu, můj oblíbený zvuk "rovnou do pultu" je s basy a středy přidanými o 50% a s výškami naopak staženými o 50%, k čemuž mě přivedla v nějakém rozhovoru Gail Ann Dorsey, a zjistil jsem, že to je ono, že mi to vyhovuje.

Ukázka "mého" zvuku

Pro simulaci zvuku aparátu snímaného mikrofony jsem prohnal předchozí nahrávku softwarem AmpliTube.

Ukázka "mého" zvuku přes AmpliTube

Hodnocení

Skvěle zpracovaný nástroj, kvalitní materiály, výtečný zvuk. Krk z nelakovaného pečeného javoru je nejen krásný napohled, ale je to i to nejpříjemnější do ruky, co člověk může chtít, bavíme-li se tedy alespoň o baskytarách Vůbec se mi ho nechtělo dávat z ruky, ač mám doma prakticky stejný. Budu na něj muset víc hrát, aby se dostal do podobného stavu. Tahle čtyřka už má evidentně hodně velký náskok, moje pětka zahálela od výroby několik let v kufru, než se dostala ke mně. Abych to shrnul, ze čtyřstrunných Music Manů, je právě tento v každém ohledu ten nejlepší, na který jsem zatím hrál. Je krásný, není těžký, krk je fantastický na dotek a skvěle padnoucí do ruky, zvuk je musicmanovsky standardní, ale to "standardní" znamená prostě vynikající. Daviďáku, díky za zápůjčku, a neprodávej

A ještě oba liberečtí rejnoci spolu.